Boj o přežití v thajské džungli

Jak jsme šli na výlet

Před naší první cestou do Thajska jsme žili v představě, že džungle je celoročně plná hmyzu, na každé liáně se houpe minimálně pět opic a z křoví se ozývá tygří řev.

A tak, když jsme se jednoho prosincového dne ocitli v městečku Pai, rozhodli jsme se zažít to na vlastní kůži. Nejsme ale úplní sebevrazi, kteří by se do thajské džungle vrhali na vlastní pěst. Se zkušenými průvodci se naše šance na přežití přeci jen blížili veselejšímu číslu.

Prší, ale my nejsme z cukru

Na radu jednoho baťůžkáře jsme si vybrali agenturu Mr. Charta. Její pověst slibovala nevšední zážitky na trase mimo turisty prošlapaných cestiček. Spolu s dalšími lidmi jsme měli druhý den ráno vyrazit za město a započít dvoudenní túru do thajské džungle. Od rána nepřetržitě pršelo. Nikdo jiný se k nám nepřidal. Byli jsme jen my a dva thajští průvodci.

v thajské džungli

Během výpravy nás průvodci naučili spousty užitečných věcí. Například jak použít rostliny k rozdělání ohně, jakou bylinu přiložit na zranění, a jak ze stromové kůry vyrobit provaz.

Při asi pátém překračování potůčku nám došlo, že bytelné pohorky jsme klidně mohli nechat doma. Na mokrých kamenech nám to co chvíli uklouzlo, v botách čvachtalo a celkově nás to zpomalovalo. Průvodce Pat (nebo Mat, nevím) mi nabídl jeho boty. Díky jeho malé nožce se výměna povedla a já dál pokračovala v gumových sandálech jako stvořených pro pochod deštným pralesem.

v thajské džungli

Bambus vyřeší každý problém s bydlením

Nejvíc sme si ale užili první noc. Pat a Mat vybrali místo k rozbití tábora. Za neustálého lijáku jsme společně postavili “ útulný domeček” z banánových listů a bambusových tyčí. Dokončili jsme ho ještě za světla. Už jen vydlabat strouhu na odvod vody a můžem se nastěhovat.

v thajské džungli

Bahno je vlastně léčivé a voda v potoce určitě čistá

Nikdy v životě jsem neměla bahno na tolika místech. Ačkoliv nám každá kniha radila čistit si zuby za použití balené vody, v džungli jsme vařili z vody přímo z potoka. Nevadí, že se v něm prouzdali buvoli. Celá akce byla strašně dobrodružná a my nevycházeli z údivu.

Správný nomád přežije aspoň jednu noc v thajské džungli

K večeru se Pat vydal s mačetou v ruce a puškou přes rameno ulovit maso. Mat zatím vařil rýži a čaj. Měl na to svůj vlastní, zajímavý postup. Do ohniště zabodl několik dutých bambusových tyčí. Do nich nalil potoční vodu. V té se pak uvařila rýže zabalená v listech banánovníku.

Blízká setkání hmyzího druhu

Pat a Mat během noci předvedli neuvěřitelný výkon. Zcela na rovinu říkám, že bez nich bychom nejspíš do rána nevydrželi a přinejmenším se opravdu, ale opravdu začali aspoň trochu bát.

v thajské džungli

Nejen, že se celou noc střídali na stráži, taky udržovali oheň a opravovali “střechu,” která se bortila pod tíhou vody.

v thajské džungli

Pokusili jsme se usnout. Když tu náhle Robert zaznamenal přítomnost třetí bytosti v naší ložnici. Cosi se mu vydalo po ruce směrem k hlavě. Ohnal se, aby “to” smetl. Dodnes nevíme, co “to” tenkrát bylo, ale prý to bylo těžké asi jako tenisový míček.

Návrat do civilizace

Celý následující den bylo krásně. Prozkoumávali jsme hřebeny hor a vychutnávali si čerstvý vzduch. Potkali jsme hada. Zřejmě byl nebezpečný, protože ho naši ochránci zabili. To se nám moc nelíbilo, ale nemohli jsme s tím nic dělat.

Odpoledne jsme se s jazyky na vestě dovlekli k silnici. Tam si pro nás přijel Mr. Chart. Naložil nás na korbu a odvezl zpět do města. A to byl konec výletu po thasjké džungli.

Po horké sprše na hotelovém pokoji jsme se na sebe podívali a shodli se, že těch posledních 30 hodin bylo nezapomenutelných a že nás nadosmrti zocelily.

v thajské džungli
icon
Zatím to nikdo nekomentoval. Buď první!